Leden 2013

Promise 1x02

15. ledna 2013 v 17:05 Má kniha-Promise
O první hodině to byla příšerná nuda. Přemýšlela jsem jak to Tuckerovi říct. ''Půjdu na něj tvrdě,'' říkám Stelle po hodině. ''Jen do toho. Už žádný mazlení. Toho bylo dost''

Tucker na mě čeká před školou. Chová se divně. Asi to chce taky ukončit. ''Ahoj, Kris potřebuju s tebou mluvit.'' ''Já taky. Půjdem se projít.'' Šli jsme do parku vedle školy. ''Tak povídej Kris,'' vyzval mě. ''Víš Stella tě viděla jak se ocucáváš s Karin Lounovou. Tak si myslím, že bychom to měli ukončit,'' odpovím. ''Byl jsem opilý a nevěděl jsem co dělám. Dneska jsem se ti chtěl přiznat. Už to víš a já jsem si myslež, že to pochopíš. Možná mi i odpustíš,'' v tu chvíli jsem měla chuť po něm skočit. Kdo podvede jednou, podvede i podruhé. ''Promiň Tuckere, ale pro mě je to zrada. Proto s tebou už nemůžu chodit.'' ''Aha...chápu.'' Ráda jsem tě poznala blíž Tucku.'' ''Jo, já tebe taky,'' bylo mi ho trochu líto. ''Na tu oslavu, ale příjdeš, že jo?'' ''Jo, moc rád,'' úsmál se a já si oddechla.

Doma jsem se připravovala na mojí oslavu. Je mi už 18. Mámá říká, že budu pořád její malá holčička. Vezmu si ten nejkrásnější tílko bez ramínek co mám. K tomu bílé kraťasy, které nezakrývají co mají. Zbylo mi spoustu času. Napíšu Stelle jestli jí táta pustí. Obratem mi napíše, že ano. Zbytek času prokecám na facebooku.


V klubu kde se oslava koná jsou lidé, které jsem v životě neviděla. Větší část, ale tvoří spolužáci ze všech tříd. Dokonce najdu školního šprta Marka jak tancuje nějaký sexi taneček. Musím se smát.
Někdo mi položí ruce přes oči. ''Kdo je?'' ''Vážně nevím...Stella?'' ''Ne já nejsem Stella,'' ozve se hlas. Uvědomím si, že to musí být kluk. ''Nechám se překvapit,'' ruce z mých očí zmizí. Když se otočím nikdo tam není. Vedle mě se zjeví Stella. ''Vše nej Krisáku,'' a vlepí mi pusu na tvář. Ne, že by jsme byly teplé. Prostě kamarádská pusa.
Všichni mi blahopřáli. Nikdo, ale neměl ten krásný hlas.
O půlnoci jsem se šla projít. Snažím se vzpomenout, kdo to asi byl. Ten hlas jsem už určitě slyšela. Za mnou ckřupne větvička. Otočím se...nikde nikdo. Chci pokračovat dál. Když se chci v návalu strachu otočit a rozběhnout, do někoho narazím tak prudce až mě to srazí k zemi. Podívám se který debil si rád hraje na schovku. ''Nestalo se ti nic?'' ''Ne,'' řeknu a vyhrabu se na nohy. Jeho pomocnou ruku přehlédnu. ,,Ty si dcera Kendry?''
.....................................................................................................
Líbila se Vám 2. kapitola?